Jan Plachý: Lepák nám prospěl. Teď už by to mělo být jen lepší

Pane Plachý, začneme tím vůbec nejaktuálnějším a tím je začátek letošního extraligového ročníku. Jak se na ta první odehraná kola díváte? U některých možná převažuje spíš zklamání…

Dívám se na to rozumně a s klidem. Je třeba si uvědomit, že mužstvo je z nějakých 40 % jiné. Což znamená, že si to musí sednout a sehrát se. Další věcí je, že v tuhle chvíli spousta hráčů, těch „hvězd“, ať už bych měl zmínit Klepiše, Vampolu… Je na nich vidět, že hrají na nějakých sedmdesát procent svých možností. Není to úplně ono, odskakují jim puky… Ale tady je naprosto zřejmé, že se budou jenom zlepšovat. No a do třetice – všiml jsem si, že spousta hráčů měla zvlášť úplně v tom úvodu v hlavách, že to prostě půjde samo. Takže je svým způsobem dobře, že jsme tu ťafku dostali hned takhle na začátku, a že teď už je všem jasné, že samo to prostě nepůjde. Že když tam nedáme sto procent nasazení, bojovnosti a k tomu nepřidáme tu hokejovost, tak bez toho se nehneme. Ale máme natolik zkušené a tvrdé trenéry, že ty hráče prostě nenechají. Když to trochu nadsadím, tak to z nich doslova a do písmene vymlátí. Loni jsme skončili hodně dobře a je potřeba zkrátka a dobře pochopit, že to nemáme automaticky zajištěné napořád. Jak jsem řekl, tenhle „lepák“ nám určitě prospěl a my se z toho sebereme.

Dalo by se na to ale podívat i pozitivněji – Boleslav je aktuálně šestá, ve společnosti Liberce, Sparty… Takhle se zdá, že to vlastně vůbec zlé není.

I takhle se na to lze dívat, ale přiznávám, že já to tak nemám. Byl jsem v Hradci – naprosto bezstarostný začátek, z naší strany to bylo něco jako nějaký první přátelák, dostali jsme čtyři góly. Pak jsme to tedy otočili, nakonec jsme hráli dobře, bývali bychom si zasloužili snad i tři body. Potom jsme všichni věděli, že přijede Olomouc, že bude bránit, hrát na brejky. Měli jsme výborné první čtyři minuty, jenže jsme nedali gól. A pak už to táhli oni, prakticky jsme se nedostali k nim do třetiny. Prostě jsou tam věci, které mě trápí. Třeba i zápas s Litvínovem, ten se taky dal vyhrát. Pak jsou tu ale taky třeba Vítkovice a to dává naději a víru, že se budeme zlepšovat.

Když jsme spolu mluvili naposledy, bavili jsme se o tom, že jsme „moc hodné mužstvo“. Teď se relativně přitvrdilo, přibyly ale fauly a s nimi góly inkasované v oslabení…

Myslím, že v tomhle za všechno vypovídá třeba poslední venkovní zápas ve Vítkovicích. Byť nakonec vítězný, co my jsme schopní vymýšlet za útočné fauly – to je špatné. Vypíchnu zákroky, které nás poslaly na dvě minuty do tří. To jsou naprosté stupidity a absolutně nechápu, co to ve hře řeší. Dobře to řekl David Štich v jednom z přestávkových televizních rozhovorů, a to že je v tom určitá lenost, hráči nechtějí bruslit, neudělají krok navíc a pořád někde šátrají hokejkou. Ale řeknu to znovu, máme natolik zkušené trenéry, že to z nich dostanou a odnaučí je to. Musím ale každopádně přiznat, že jsem z toho sám překvapený. Čekal jsem tvrdou, fyzickou hru. Ne že budeme dělat hloupé útočné fauly.

I ve světle toho, co všechno už se stačilo stát – kam budou chtít letos Bruslaři dojít?

Já mám cíl pořád stejný. Od desátého místa výš. V žádném případě nehrát play-out a nemít starosti se záchranou. Já si nedávám nějaké cíle, jakože vyhrajeme titul nebo tak něco. To vůbec. Jdeme si za dobrým hokejem, klidnou sezonou a play-off. Tam se pak může stát všechno. Momentálně neděláme žádné tlaky – že by někdo někam chodil, něco mu vyčítal. Po šesti kolech ani náhodou, to je nesmysl. Hráči, trenéři – všichni jsou natolik silní a zkušení, že si to všechno srovnají sami. Není třeba být nervózní, vlastně si ani nemyslím, že by se někdo tak cítil.

Pojďme ještě na chvíli zpátky do léta, konkrétně k Champions League. Co to klubu dalo a případně vzalo?

Začnu tím, co to klubu vzalo. Vzalo mu to velké množství financí, o tom žádná. Zaplatit letecký speciál Praha – Minsk – Växjo – Praha, to je otázka milionů, to si nemusíme nic nalhávat. Ekonomicky je to zkrátka propadák. Na druhou stranu sportovně je to obrovská zkušenost. Oba kluby jsou na špičkové úrovni, měli jsme výborná zázemí a nasbírali spoustu zkušeností. Určitě tým mnohem víc získá z konfrontací tohohle typu. Takže sportovně oba palce nahoru. A taky organizačně. I pro lidi na vedení klubu byla tohle velká výzva a zvládli to parádně. Honza Tůma, Martin Vejvoda a další lidi kolem nich – po téhle stránce jsme jednoznačně obstáli. Klobouk dolů.

Zahrál byste si tuhle soutěž za rok znovu?

(úsměv) To víte, že zahrál. Protože tam je jednoznačná rovnice. Pokud budeme hrát znovu Ligu mistrů, znamenalo by to, že jsme uspěli i v extralize. Takže tady mám jasnou odpověď, určitě bych to zase rád hrál.

Nemůžeme se vyhnout ani otázce nového zimního stadionu, která tak nějak pořád „probublává pod povrchem“. Byl vybrán koordinátor, který se má této otázce naplno věnovat. Máte nějaké bližší informace?

Je to tak, byl vybrán koordinátor pan Smutný, bývalý poslanec a náměstek primátora. Minulý týden už proběhla jedna schůzka, kde byli přítomní projektanti, kteří projektovali arény v Třinci, Liberci, Karlových Varech… Prostě lidé, kteří s tím mají už velké zkušenosti. Zatím je to každopádně ve stádiu výběru vhodného území, kde by nový stadion mohl být. Samozřejmě je před námi obrovské množství práce a to nejen co se týče toho projektování, ale alfou a omegou všeho jsou pochopitelně peníze. Jak už jsem několikrát říkal, je potřeba chovat se rozumně a ekonomicky. Nemá smysl chodit do nějakých sebevražedných projektů, to ani nikdo nechce. Zkrátka to musí mít hlavu a patu. Pokud se podaří sehnat nějaké dotační peníze, tak by to bylo skvělé, a potom se do toho dá jít. Ale všichni určitě chápeme, že samotné město nemá na to, aby dalo půl miliardy. V takovém případě prostě nový stadion nebude. Tohle je to nejdůležitější, když to trochu nízce shrnu, tak zkrátka když jsou peníze, je možné všechno. V tomhle je a bude ta nejtěžší a největší práce.

Děkujeme za rozhovor.