Jan Plachý: Vyšším metám se nebráníme, ale základní cíl zůstává
Tipsport extraliga právě prochází poslední reprezentační přestávkou, po níž zbývá odehrát posledních pár zápasů základní části. Jak hodnotíte prozatímní tři čtvrtiny sezony?
Myslím, že dosavadní průběh nebyl jiný, než s jakým jsme počítali. Tušili jsme, že nás po dvou prvoligových sezonách, kdy jsme jasně věděli, co před námi leží a s jakým týmem za tím chceme jít, čeká období, kdy se budeme hledat. Měli jsme možná až překvapivě dobrý začátek, později přišel propad. Sáhli jsme si takříkajíc na dno, a ačkoliv samozřejmě ještě není konec, troufl bych si říct, že jsme se od něj dokázali odrazit, čehož si velmi cením.
Se současnými výsledky týmu panuje tedy spokojenost?
Je to tak trochu paradox. Měli jsme relativně snazší sérii zápasů, v níž jsme propadli. Vysoko jsme prohráli s Hradcem, s Olomoucí, špatně se ohlíží i na zápas s Vítkovicemi, které jsou v tabulce také blízko nás. Pak přišly výhry nad celky, u kterých jsme s tím zas až tolik nepočítali, porazili jsme Spartu, Pardubice, Plzeň… A jsme zpátky ve hře. Nebudu říkat o co, na to jsme pořád příliš opatrní a raději se držíme při zemi. Momentálně je pro mě nejpodstatnější asi to, že se tým dokázal semknout a začít fungovat.
Věrní klubu zůstali v krizovém období i fanoušci…
Kdykoliv na to přijde řeč, říkám, že máme nejvěrnější a nejtrpělivější fanoušky v celé republice. Nejsem si jistý, v kolika jiných klubech by na zápasy po tom všem, čím jsme si v historii prošli my, chodilo tolik lidí. Vím, že bylo letos období, kdy už byli hodně netrpěliví, ale to nebyli jen oni, i nám v klubu už samozřejmě pracovaly nervy. Budu se opakovat, ale je to nezbytné – chci fanouškům poděkovat za to, že při nás pořád stojí. Pevně věřím, že je letos dokážeme odměnit něčím lepším než v uplynulých letech.
Minulou sobotu skončila v extralize možnost hráčských přestupů. Nezvažovali jste ještě na poslední chvíli nějakou změnu v kádru?
Nějaká jednání samozřejmě probíhala. Byli jsme v kontaktu například s Marcelem Hossou, s Vítkovicemi jsme řešili možný příchod Richarda Stehlíka. Nakonec nic z toho nedopadlo, ale nemůžu říct, že bych to považoval za něco negativního. Posty, které jsme posílit chtěli, se nám podařilo obsadit už dříve, přišel brankář Martin Růžička, útočník Pavel Kašpařík a obránci Václav Kočí a Jan Holub. Výrazně nám pomohl i v rámci svého dvouměsíčního hostování Marek Trončinský. A z toho, co už jsem řekl, je patrné, že momentálně věci fungují, jak mají a my jsme do nich nechtěli výrazněji zasahovat.
Poprvé vyrazí hráči A týmu uprostřed sezony na soustředění. Co klub k této myšlence vedlo?
Především chceme, aby spolu tým trávil čas pohromadě – ale alespoň na chvilku trochu jinak než obvykle. Kdyby hráči zůstali v Boleslavi, budou také trénovat dvoufázově, ale pořád budou chodit do té stejné kabiny, na ten samý led, pár jich zajde na oběd a rozjedou se domů. Soustředění ve Vrchlabí má posílit týmový duch a prostě vytrhnout ze stereotypu.
Vím, že za tuhle otázku asi nebudete úplně rád, ale nelze se jí vyhnout – co očekáváte od zbytku ročníku?
Odpověď nebude těžká, náš cíl se totiž nezměnil, takže na ni odpovím stejně jako před začátkem sezony: nechceme hrát baráž. To je základní cíl číslo jedna. Vím, že to teď při pohledu na tabulku svádí k nějakým vyšším myšlenkám a my jim samozřejmě neříkáme ne, ale podstata se pro nás nemění. Čeká nás ještě dost práce, dá se předpokládat, že ty největší a nejvyrovnanější bitvy teprve přijdou. Samozřejmě jsme rádi, že do těch bitev půjdeme s větším sebevědomím a z relativně dobré pozice, ale faktem zůstává, že se teprve ukáže, co v nás skutečně je.
Děkujeme za rozhovor.
