Boleslavští vyměnili hokejky za florbalové hole a basketbalový míč
Po krátkém protažení následovalo několik koleček na běžecké dráze a pak už na hokejisty čekaly florbalové hole, míčky a aby to nebyl až moc velký stereotyp, sáhli trenéři Petr Kaňkovský a Leo Gudas také po basketbalových míčích.
Zhruba třicítka hráčů se poté rozdělila na šest skupinek, z nichž vždy dvě spolupracovaly a společně sbíraly body, což mělo zajistit ještě větší motivaci a touhu po vítězství. V konečném znění tedy byly vlastně skupiny tři a bojovalo se o umístění "na bedně".
A v čem spočíval smysl téměř dvouhodinového snažení hokejistů? Na venkovním hřišti se na dvou stanovištích hrál florbal, v tělocvině školy poté basketbal. Pokud se ptáte, které z mužstev nakonec zvítězilo, budete zklamáni - jak se totiž zdálo, nakonec to nevěděli ani sami hráči. Marná byla i snaha Jiřího Gombára o domluvení výhry pro svůj tým u "rozhodčích" Kaňkovského a Gudase.
V týmu panovala uvolněná atmosféra a ačkoli už po deseti minutách byla všechna trička mokrá, jak se každý snažil strhnout vítězství právě pro své družstvo, zbýval čas i na nějaký ten vtípek, hecování se či přátelské podrážení nohou. Sama o sobě mluví hláška Václava Eiselta na poněkud nepřesnou střelu Jiřího Gombára, po níž skončil florbalový míček nejen mimo bránu, ale také daleko mimo hřiště: "No vidíš, jednou za sezonu se do toho trefíš a takhle to dopadne!" (smích)





