Vždycky je to hádání z křišťálové koule. Týmu ale věřím, říká Jan Plachý

V BK Mladá Boleslav jste začal působit před 15 lety. Dokáže vám ještě pořád začátek sezony rozbušit srdce o něco rychleji?

S oblibou a trochou nadsázky říkávám, že nejhezčí období je léto, kdy se nehraje, je teplo, pohoda… S nástupem podzimu to pro mě končí, přicházejí napětí a nervozita. Je to každý rok stejné. Teď už jsem trochu zkušenější a řekl bych „obouchanější“, takže vyloženě nervózní už nebývám, ale jinak máte pravdu – to chvění tam pořád je. (úsměv)

Loňskou sezonu jste nazval „hodně turbulentní“. Přejete si od té nadcházející tedy hlavně klid?

To si přeju každý rok stejně – dobrý začátek, žádná zranění, klid na práci. Splní se to tak jednou za pět sezon. Tak snad to bude zrovna ta letošní, kdy to půjde bez větších výkyvů a kdy si půjdeme pro play-off hned od začátku. To bych si opravdu moc přál.

Během tohoto kalendářního roku se postupně obměnil a rozšířil sportovní úsek klubu. Jste spokojen s cestou, na kterou se vydal? Cítíte, že by to mohlo být to pravé?

Ano, v tomto směru se změnilo opravdu hodně. Přišli k nám mladí kluci, kteří chtějí dělat hokej, a nic jiného je nezajímá. Jak Radim Vrbata, tak Venca Nedorost začínají svou první sezonu jako funkcionáři a snaží se tomu dát opravdu maximum, nadšení z nich přímo sálá. Do toho jim kryje záda maximálně zkušený Martin Vejvoda. Myslím, že většina hráčů v týmu jsou už Radimovou volbou a mužstvo začíná být podle jeho představ. Společně s trenéry hodně pracují a zlepšují vše, co se v minulosti možná trochu zanedbávalo. To samé platí i o mládeži, kam přišel jako šéftrenér Petr Haken. Jak mám možnost sledovat jejich práci, věřím, že je to správná cesta. Ale nebudeme si něco namlouvat, tohle jsme si mysleli už několikrát. To správné měřítko přinesou až výsledky, především u A mužstva, takže na větší závěry si musíme teprve počkat.

Daří se naplňovat přání propojit více A tým s mládeží? Platí, že vlastní odchovanci budou prioritou?

Vždycky je to ta levnější varianta, vychovat si vlastní hráče, ale ne každý ročník v mládeži je silný… V současnosti nějaký potenciál vidíme a já věřím, že několik kluků by se do A týmu mělo podařit dotáhnout, budeme pro to dělat maximum. Rád bych ale řekl, že hrát budou vždycky a za všech okolností jen ti nejlepší. Pokud budou naši, jedině dobře. Když na to ovšem mít nebudou… Podíváme se jinde. Tohle je profesionální sport.

K A týmu se připojilo šest nových hráčů, což se dá asi nazvat spíš skromnější obměnou. Máte pocit, že jsou to ty správné prvky, které tým potřeboval?

Několik změn stačil Radim udělat už během konce loňské sezony, také v létě už nebylo tolik potřeba do toho zasahovat. Několika hráčům smlouva skončila, my jsme přivedli jiné a věříme, že lepší – jak sportovně, tak i charakterově. Řekl bych, že v kabině je nyní výborná atmosféra a super parta. Je tam pořádek a řád, od toho to začíná a bez toho žádný úspěch nepřijde. Věřím, že budeme tvrdší, odolnější, větší rváči a nebudeme ustrašení… Když jsem v přípravě viděl třeba Adama Zbořila, jak v Poděbradech čistě dohrál sparťanského Klímu, nebo Honzu Stránského, jak se v posledním přípravném zápase popral… To se mi moc líbilo a hlavně jsem to u nás dlouho neviděl. Srdce a emoce, i to musí být naše cesta.

Klub se už několikrát v minulosti přesvědčil, že bez dobrých trenérů, za kterými tým půjde, to nemůže klapat. Máte v tomhle směru pozitivní dojmy?

Trenéři vždycky udávají směr, jakým bude mužstvo pracovat a co bude hrát. Je potřeba mít zapálené odborníky, kteří mají svou vizi a cestu jak dojít k úspěchu. Jak Radim Rulík, tak Pavel Patera tyto předpoklady určitě mají. Věřím a doufám, že mají dobrý tým – jak hráčů, tak i dalších lidí v realizačním týmu. Mohlo by to fungovat, přál bych to všem.

Extraligu v nadcházejícím ročníku čekají dvě zásadní změny, jako první se zeptám na přímý sestup z nejvyšší soutěže. Co na to říkáte?

První věcí je, že to rozhodl sám svaz. Bez vědomí majitelů, což tak docela nechápu. Majitelé platí mužstva, když to vezmeme suma sumárum, tak celá extraliga má rozpočet 2 miliardy korun. To jsou neuvěřitelné peníze. Oproti tomu svaz do extraligy vlastně nic nedává, takže mi nejde na rozum, jak mohl takhle závažnou věc rozhodnout sám. Další věcí je, že systém čtyřčlenné baráže byl zajímavý, stadiony byly plné a mělo to náboj. Takhle po 52 kolech jeden sestoupí a co budou dělat ti tři, co nebudou v play-off? Budou od února na prázdninách a majitelé jim za to budou posílat peníze. A to nedej bože, aby jedno mužstvo bylo jasně na sestup už třeba o Vánocích. To si neumím vůbec představit, co se bude v soutěži dít. Čekají nás výprodeje hráčů, šetření na rozpočtech a tak dále? Nerad něco hodnotím předem, rád si vždycky počkám na výsledky, ale tohle se mi moc nelíbí…

Ve druhém případě je to takzvaná trenérská výzva. Zvlášť potom, co se v minulé sezoně Boleslavi stalo – doufáte, že to bude ku prospěchu věci?

Škoda, že nebyla už loni, pár bodů by nám to získalo, co si budeme povídat. Vybavení jsme na to už tehdy byli. Dokážu si představit, že to bude náročné, bude potřeba věci rychle vyhodnocovat. Těším se na to, bude to zajímavé a do hokeje to přinese zase něco nového. Když to vidím v NHL, má to smysl. Jen je škoda, že to ještě není rozšířeno na ofsajdy. Stále tedy bude prostor k dohadům, což je škoda.

Loni v létě se poměrně dost přikládala váha dobrým výsledkům v přípravě, v lize ale přišlo vystřízlivění. Jak vidíte letošní přátelská utkání?

Viděl jsem všechny tři domácí zápasy, a že by to byl nějaký super hokej, to rozhodně říct nemůžu. Snad s tou Spartou, výhra 3:0 – to není vůbec špatné. Na druhou stranu v Poděbradech jsme se Spartou prohráli. V oblacích určitě nikdo nelétáme, pořád je na čem pracovat. A tak to bude ostatně celou sezonu.

Cítíte – jak se tak říká – v kostech, že by letos měl a mohl přijít větší úspěch?

Asi vás zklamu, ale necítím v kostech vůbec nic. Pořád je to takové hádání z křišťálové koule – budeme body sbírat hned od začátku? Nebo to bude jako poslední tři sezony, kdy nám začátek vždycky utekl a my to honili na konci? Vyhnou se nám zranění? Přijde i paní Štěstěna nebo to bude jako loni, kdy nás rozhodčí obrali o spousty bodů v poslední čtvrtině? Je to spousta neznámých, spousta proměnných. Ale to je vlastně to, proč to všichni děláme a co nás na tom baví. Napětí, hra, skutečnost, že nevíte, jak to dopadne. Každopádně hodně věřím, věřím mužstvu, trenérům i manažerům i všem ostatním kolem mužstva. Že budeme fungovat, že půjdeme úspěchu naproti a ten se pak dostaví. Moc se na to těším!

Děkujeme za rozhovor.