Trenér individuálních schopností Jareš: Je to dlouhodobá záležitost

Richarde, prozraďte, kam vedly vaše kroky po skončení aktivní hráčské kariéry?

Minulý rok jsem měl možnost být v Liberci u Aleše Pařeze, taky jsem absolvoval nějaké stáže v zahraničí, třeba ve Finsku. Pracoval jsem zatím spíš s dětmi. Snažil jsem se všechno to tréninkové dění nějak sledovat, ale přiznávám, že jsem zatím nepočítal s tím, že bych mohl dostat šanci u extraligového áčka. Každopádně to beru jako velkou výzvu a možnost dál na sobě pracovat.

Co budete mít tedy na starost tady v Mladé Boleslavi?

Sledoval jsem hráčské dovednosti a to, jak se s nimi pracuje, hlavně v zahraničí. Začíná převládat jakýsi trend, ve kterém se těmto věcem hodně věnuje. Po debatě s trenéry a sportovním manažerem Luďkem Bukačem zatím platí, že bych se měl zaměřit především na obránce. Ať už mladé a talentované kluky z akademií nebo ty v áčku.

Čím se teď zaobíráte? Máte už nyní s hráči hodně práce?

Na suchu jsou naše možnosti trochu omezenější, ale i tam se samozřejmě dá fungovat. Hráčské dovednosti trénujeme dvakrát týdně, snažíme se klukům vštípit dovednosti a návyky, které pak zužitkují na ledě. Ale faktem je, že naše práce doopravdy začne až teď v červnu, kdy už začneme chodit na led, a kde to teprve dostane ten správný šmrnc. Na individuální dovednosti hráčů bychom se zvlášť v tom červnu měli zaměřit všichni trenéři, spíš než na taktice zatím chceme pracovat na jednotlivcích.

Jak tohle vlastně funguje? Znamená to, že si u jednotlivců vyhlédnete jejich slabší stránky, a na těch pak pracujete, nebo je to globálnější a všichni zkrátka a dobře prochází určitými cvičeními?

Dá se říct, že je tam obojí. Zatím je dané, že já a Boris Žabka se budeme věnovat obráncům a Patrik Augusta a Viktor Ujčík útočníkům. Každopádně začneme tak nějak stejně, bruslením. Až pak uvidíme, že jde někomu něco líp a druhému hůř, budeme se věnovat prvkům, které chceme mít ve hře, a které chceme, aby měli hráči zautomatizované.

Dá se tedy říct, že budete tím, kdo bude vychytávat ty poslední chyby a detaily?

Tak bych to asi nenazval. Spíš budu prostě tím, kdo bude reagovat na potřeby trenéra, kdo se bude snažit něco dělat s tím, kde nás aktuálně tlačí bota. Ale zároveň budou pořád zásadní i ty individuality. Nejlépe se to dá asi popsat právě na té mládeži. Až doteď se talentovaní hráči věnovali především týmové taktice, což je logické. Teď bychom jim chtěli dát šanci zapracovat na sobě i individuálně, růst a vyvíjet se. Mladí kluci by měli mnohem dřív začít dělat to, co se po nich bude chtít v A týmu. Všichni nepochybně cítíme, že nám svět utíká. Takže půjde o to, aby ti mladí v klidu vpluli mezi dospělé a ti dospělí, aby zas udělali krok o něco výš.

Znamená to, že se různé hráčské kategorie protnou? Dorostenec může na tréninku potkat hráče A týmu?

Je to tak. Chceme společné tréninky. Chceme, aby starší hráči tak trochu táhli a motivovali ty mladší.

Na jednu stranu může vaše práce působit dojmem, že „až vychytáte všechny mouchy“, budete mít hotovo. Ale ono to asi tak jednoduché nebude a vaše práce bude dlouhodobějšího rázu, že?

Přesně tak. Není to něco, co skončí začátkem září, o Vánocích nebo po sezoně... V zahraničí jsou dneska takové trendy, že speciální trenéři, kteří jedou individuální tréninky, mají neustále plno práce. Ono je to mnohem komplexnější, nejde například jen o střílení. Všechno se na sebe nabaluje, navazuje. Není to o tom, že by někomu stačilo rok trénovat dovednosti a bude z toho těžit až do konce kariéry. Ačkoliv by to tak samozřejmě bylo hezké. (úsměv)

Děkujeme za rozhovor.