Zpátky v čase: Boleslav má stadion! Hokejová štěstěna ale zmizela

Nový stadion, umělý led a… sestup! (1954 – 1959)

Výstavba zimního stadionu započala v březnu 1953 a jejím hlavním iniciátorem a organizátorem byl pozdější předseda oddílu Gustav Lachman (malí Bruslaři dodnes hrají Memoriál Gustava Lachmana, více informací najdete zde). Ačkoliv boleslavští hokejisté si na slavností otevření museli počkat až do roku 1956, je nutno poznamenat, že společně s výstavbou stadionu hrála mladoboleslavskému hokeji do karet i doba jako taková. Československá výchova v tomto období procházela dalším stupněm vývoje, byla řízena Státním výborem pro tělovýchovu a sport a sportovní kolektivy byly organizovány v Dobrovolné sportovní organizaci (DSO) podle průmyslových rezortů. Dá se říct, že tehdy vlastně vznikali první opravdoví sponzoři a partneři nejen pro hokejové kluby. Strojírenský průmysl měl DSO s názvem Spartak, a tak i zdejší jednota a tím i hokejový oddíl nesl od tohoto roku název Spartak AZNP Mladá Boleslav. Začala éra Dynam, Tatranů, Jisker, Lokomotiv, Slovanů…

Hokejisté Spartaku hráli dál celostátní soutěž, která byla v roce 1957 změněna na 2. ligu. Bohužel dostupné prameny jsou v tomto období dost neúplné, a tak se neubráníme menšímu časovému skoku a podíváme se do sezony 1955/1956. V té ještě pořád Boleslavští hráli na přírodním ledě a bohužel na to i tentokrát doplatili. Boleslavský Spartak byl zařazen do skupiny B, ve které hrál řadu let a soupeřem mu byli smíchovská Tatra (která soutěž vyhrála), Havlíčkův Brod, DA Karlovy Vary, Dynamo Slávie Praha a Spartak Hradec Králové. V druhém mistrovském utkání měl hrát Spartak doma s Havlíčkovým Brodem, jenže přišla obleva a nebylo proto možné k utkání nastoupit. K zajištění stadionu v Kolíně nebyly prostředky, a tak Boleslav prohrála kontumačně 0:5.

Počasí se naštěstí umoudřilo a další zápasy dopadly lépe. Proti Karlovým Varům například Spartak nastoupil v této sestavě: Kvaček – Čižinský, Šichta – Brynych, Hrouda – Sochůrek, Podzimek J., Kvaček – Král, Sládeček, Kubelka. Že se jednalo o skutečně celonárodní soutěž, potvrdíme ještě týmy ze skupiny A: Opava, Ostrava, Prostějov, RH Bratislava, Poprad a Prešov. Spartak Mladá Boleslav nakonec skončil na 4. místě. Podstatně důležitější ale pro Boleslavské bylo, že se konečně dočkali slavnostního otevření zimního stadionu s umělým ledem (o jeho výstavbě si přečtěte zde) a to 26. listopadu 1956 v zápase s Ostravou. Jenže místo očekávaných radostných vyhlídek přišly těžké časy.

V ročníku 1957/1958 hrála Boleslav stále 2. ligu, což pro mužstvo znamenalo zařazení mezi nejlepší kluby v českých zemích. Spartak AZNP se již pokoušel hrát na tři útoky a v týmu už byl Jaroslav Buřil (poprvé se uvedl v roce 1957 proti Motorletu a pamětnický rozhovor s ním najdete zde), Čermák, Hudec, začínající Šulc, Hodek a Mašek. Mužstvo mělo před soutěží možnost sehrát jen tři přípravné zápasy a to bylo hodně málo. Ironií je, že se to neprojevilo v úvodu ročníku, ale až v jeho závěru. Boleslavští první zápas vyhráli, Litvínov porazili 6:1 a přivezli i vítězství z ledu pražské Tatry Smíchov 7:4. Pak však přišla série porážek a Boleslav se zachraňovala v posledním domácím utkání v zápase se Slávií Praha. Po dramatickém průběhu (0:1, 2:1, 1:0) zvítězila za mohutného aplausu 4 tisíc diváků.

O rok později už ale sestupu do divize nedokázali Boleslavští zabránit. V ročníku 1958/1959 mělo mužstvo opět výborný nástup, ale tentokrát ještě horší konec, než tomu bylo v sezoně předchozí. Tabulka měla tentokrát 12 celků, z toho tři sestupovaly.

Tým boleslavského Spartaku byl doplněn exligovými Kameníkem, Marešem a Bártlem. Tentokrát ani poslední zápas na domácím ledě nemohl nic změnit na sestupu, protože Liberec byl v tabulce v bezpečné vzdálenosti od Mladé Boleslavi. A tak se rozloučení s ligou i hráči konalo tentokrát podstatně skromnější, přišlo jen devět stovek nejvěrnějších diváků (průměrná návštěvnost na jeden zápas byly tehdy tři tisíce diváků) a soupeřem byl Motorlet Praha, který vyhrál 7:5. Poslední ligová sestava Spartaku zněla takto: Kvaček (Schäffer) – Hodek, Podzimek, Mareš, Bártl – Kameník, Sládeček, Hudec – Šulc, Exner, Sochůrek – Čižinský a Mertl.

Ale nebojte, tuto kapitolu nebudeme končit negativně, neboť rok 1959 byl rozhodně zajímavý rok plný paradoxů. Ačkoliv mladoboleslavský tým sestoupil, lidé neměli čas dlouho smutnit, protože na dveře už klepalo mistrovství světa v ledním hokeji, které tehdy Mladá Boleslav měla hostit a také hostila. A slibné prohlášení na konec – určitě vám můžeme prozradit, že Boleslavští strávili v divizi jen jednu jedinou sezonu…