Zpátky v čase: Hned dvakrát chyběl Boleslavi jen kousek k nejvyšší metě
První boje o nejvyšší soutěž – chyběl jen kousek! (1952 – 1954)
V naší kronice dřívě zmíněná předchozí sezona 1951/1952 byla skutečně krátká, s tou následující už to bylo podstatně lepší. První led byl k dispozici už 5. prosince a naposledy hráči vyjeli na ledovou Štěpánku v polovině února. Boleslav měla tehdy mezi soupeři v krajském přeboru Tatru Kolín, Duklu Karlín, Sokol Stará Boleslav, Lokomotivu Nymburk a BSS Brandýs nad Labem.
Mladá Boleslav bez jediné porážky vyhrála skupinu, a tak hrála o přebornický titul v tehdejším Pražském kraji. Porazila Příbram 10:0 a Říčany 4:1 a prohrála pouze s Černošicemi 1:2. Právě s nimi nakonec Boleslavští dosáhli shodného počtu 4 bodů, jenže hráči AZNP se mohli těšit lepšímu skóre 15:3. Šanci hrát kvalifikaci o postup do nejvyšší soutěže, tak tehdy měla Boleslav, nakonec ale bohužel zůstalo jen u šance – kvalifikační turnaj se totiž vůbec nekonal.
Po úspěšné sezoně si tým ještě „střihl“ výlet na Moravu, kde absolvoval sérii tří utkání. Žďár nad Sázavou porazil 12:3, ve Světlé nad Sázavou zvítězili 10:4 a poté těsně nestačili na Havlíčkův Brod 3:4. Zklamání z neuskutečněného kvalifikačního turnaje ovšem přetrvávalo jak mezi hráči, tak mezi fanoušky, a tak se vedení boleslavského oddílu rozhodlo pozvat ještě dva ligové účastníky jaksi „navíc“ a pro zpestření. Mladá Boleslav si v obou vedla skvěle, Kladno porazila 8:2 a Dynamo Praha 9:3.
Mužstvo se v tomto ročníku podařilo doplnit o mladé hráče, většinou vlastní odchovance, kteří vytvářeli zdravý tlak na ty starší a zkušenější. Z Bousova navíc přišel talentovaný Exner, ze Smilovic třeba Kořínek. Vedení tehdejšího oddílu si tuto skutečnost velmi pochvalovalo a doufalo ještě v lepší zítřky. A rozhodně bylo proč. Mladá Boleslav v sezoně 1952/1953 sehrála celkem 28 utkání, z toho 21 vítězných. Nejlepším střelcem byl Kvaček, který si připsal úžasných 60 branek. Následoval Exner s 53 góly a zmínit můžeme třeba ještě Kubelku s 38 trefami na kontě.
Zmiňovaný zápas mezi Československem a Švédskem se hrál – a tedy i hokejisté Mladé Boleslavi hráli – 17. března 1954 na pražské Štvanici. Jednalo se pouze o přátelské utkání, mistrovství světa, které se v tomto ročníku konalo ve švédském Stockholmu, už měli účastníci za sebou (zvítězil Sovětský svaz, druhá byla Kanada a třetí domácí Švédsko. Československo skončilo čtvrté z osmi.) Přestože hráči ČSSR v tomto utkání vedli 5:4 po dvou třetinách, nakonec 5:6 prohráli. Góly československého týmu dávali Rejman, Gut, Vlastimil Bubník, Bacílek a Pantůček. Tak trochu ironií je, že hokejisté ČSSR si dali i dva „vlastňáky", což vlastně činí rozdíl, který je dělil od vítězství.
Ačkoliv ročník 1952/1953 byl opravdu hodně dobrý a dával tušit mnohé, úspěch nadcházející sezony přeci jen málokdo čekal. Mužstvo AZNP Mladá Boleslav znovu vyhrálo krajský přebor Pražského kraje a tentokrát se také konečně dočkalo kvalifikace o postup do 1. ligy. Tam se svěřenci boleslavského trenéra Oty Königa postavili týmům z Kladna, Prostějova a také Červené hvězdě Bratislava. V Mladé Boleslavi, kde se stále hrálo jen na přírodním ledě, mužstvo porazilo Kladno 4:0, Prostějov 5:3 a vyhrálo i na Slovensku, kde Bratislavu porazilo 5:3. Za jiných okolností by byla Boleslav jistým postupujícím, ale tehdy bylo rozhodnuto – a podobně je tomu tak vlastně i dnes –, že vítěz kvalifikace musí hrát ještě dvoukolový zápas s kandidátem na sestup. Tímto nešťastníkem bylo tehdy Dynamo Pardubice, tedy oddíl, který už v té době hrál na stadionu s umělým ledem. V Mladé Boleslavi už byl tehdy rozestavěn zimní stadion, kde už dokonce mohla fungovat betonová hrací plocha – jenže pořád jen v případě, když to příroda dovolila, tedy když venku mrzlo. Což tehdy už rozhodně nemrzlo, Boleslav už pevně svíralo jarní počasí.
Boleslavští se tím ale nenechali nalomit a za své domácí prostředí přijali pražskou Štvanici. Ale nepředbíhejme, první zápas se totiž hrál na ledě Pardubic, kde domácí využili známého prostředí a zvítězili 6:4. Následoval rozhodující zápas právě v Praze, který se hrál jako „pozápas“ tehdejšího mezinárodního utkání Československo – Švédsko. Hráči Mladé Boleslavi nechtěli svou kůži prodat lehce a měli výborný nástup. Na utkání zůstalo mnoho diváků ze zaplněné Štvanice a se zájmem sledovali boj o místo v nejvyšší soutěži. Když Boleslav vedla 1:0 a hned potom i 2:0, fanoušci již byli na straně hokejistů z města automobilů. Celý stadion jim fandil.
Přesto však zkušenější a hlavně rozbruslení pardubičtí hokejisté zápas vyhráli – opět 6:4. Zklamání zažili tehdy Boleslavští obrovské, na druhou stranu si ale zároveň užívali radost z toho, jak daleko se mužstvo dokázalo dostat a co všechno mělo na dosah. A kdo se na tomto úspěchu podílel? Brankáři Kvaček a Mrtka, dále bratři Podzimkovi, Hrouda, Bečvárovský, Šichta, Kubelka, Podhájský, Míšek, Sládeček, Kořínek, Mudroch a Nádvorník. Jak už bylo řečeno, vedl je Ota König. Jednalo se o první velký poválečný úspěch boleslavského hokeje a mnoho lidí tehdy věřilo, že kdyby Boleslavští bývali měli vlastní stadion, mohli zvítězit a hrát nejvyšší soutěž. Proto se tak zarputile pokračovalo v jeho výstavbě – ale o tom už zase příště!
