Hlavně chceme hrát dobrý hokej. Dlužíme to lidem i sobě, říká předseda představenstva Jan Plachý
Poslední rozhovor s vámi proběhl krátce po sestupu Bruslařského klubu z extraligy. Tehdy z něj jako nejzásadnější téma vzešli partneři a další spolupráce s nimi. Jak se situace vyvinula?
Ze všeho nejdřív bych chtěl poděkovat partnerům, kteří s námi zůstali. Nejvíc automobilce Škoda a Odborům Škoda, kteří nás maximálně podporují. Bez jejich pomoci by vůbec nebylo možné hokej v Mladé Boleslavi hrát. S tím souvisí fakt, že se pro nás ta situace nakonec vyvinula dobře. Měli jsme se od čeho odrazit a na čem opětovně začít stavět. Díky zajištění ekonomické stability jsme se mohli znovu pustit do stavby mužstva, snažili jsme se ho dát dohromady s tím nejlepším vědomím i svědomím. Teď už to bude hlavně na něm…
Ještě zůstaneme na chvilku u těch partnerů: Bylo těžké je přesvědčit, aby zůstali?
Ano, bylo to těžké. Co si budeme povídat, čtyři roky baráže a nakonec sestup – to není něco, na co by člověk mohl být hrdý a na co se snadno lákají sponzoři. Jsme si vědomi toho, že situace byla dlouho špatná. Pořád to jelo všechno dokola, v létě byli všichni plní entusiasmu, věřilo se, že tentokrát bude situace lepší. Jenže pak jsme do toho vždycky během sezony nějakým způsobem znovu spadli. Někdy třeba ani ne vlastní vinou, to když nám tehdy sebrali body. Ale zkrátka stalo se, sestoupili jsme. Partnery jsme především přesvědčovali o tom, že chceme začít od začátku, že chceme všechno dělat úplně jinak. Především chceme boleslavský hokej postavit na nohy prostřednictvím lidí, kteří o něj mají opravdu zájem a mají k němu vztah. Myslím, že se nám to povedlo. Ve vlastnické struktuře se s třetinovým podílem objevil rodák, odchovanec a hráč NHL Radim Vrbata. Na sponzory podle mého názoru hodně zapůsobil i příchod trenéra Františka Výborného, jeho asistentem je pak další Boleslavák Jiří Slabý. Zůstali David Vrbata a David Výborný… Myslím si, že tohle všechno přesvědčilo okolí o tom, že chceme začít znovu a lépe, a taky o tom, že má smysl podporovat nás i nadále.
Novým článkem je také sportovní manažer Karel Hornický. I on určitě zapadá do té koncepce, že?
Samozřejmě, Karel je zkušený funkcionář, který zná perfektně všechny svazové struktury, dokumenty a vůbec veškerou legislativu týkající se hokeje ať už dospělého nebo mládežnického. I v tomhle tedy vidím velký krok kupředu. Vsadili jsme na zkušenost.
Už jste zmínil i trenéra Františka Výborného. Čím jste přesvědčili tak zkušeného trenéra, aby šel do klubu, který právě sestoupil?
Na to by vám asi nejlépe odpověděl hlavně on. Já sám si myslím, že to bylo hlavně tím, že jsme mu ukázali, že máme opravdový zájem. To je vždycky velmi důležitá věc. Nemyslím si, že by ta dohoda byla o penězích. Spíš viděl, že jsme do toho skutečně zapálení a odhodlaní pohnout se dopředu. Franta je na tom stejně, uznává tu samou filozofii.
Sami hráči o něm říkají, že jej považují za velkou osobnost. To je asi hodně podstatné, že?
Přesně tak. Je to prostě trenér, který je úplně nikde jinde, má přirozenou autoritu. Nebojím se říct, že je to kouč pro národní mužstvo. Trenérů jako je on, je v České republice na prstech jedné ruky.
Navíc si vybral asistenta, který je přímo z Mladé Boleslavi…
Tohle je věc, kterou jsme vždycky nechávali na trenérovi. Já jsem třeba vždycky Boleslaváka chtěl, ale všichni ti předchozí hlavní trenéři z Boleslavi nebyli nebo k ní neměli takový vztah, jako má Franta Výborný, a nemělo smysl je přemlouvat, aby si někoho odsud vybrali. Podle mě je to velmi dobrá volba, Jirka perfektně zapadl.
Jak to tedy vypadá s rozpočtem pro nadcházející prvoligovou sezonu? V extralize se Mladá Boleslav pohybovala přibližně kolem 80 milionů, jestli se nemýlím…
Ano, někde tam se ten rozpočet pohyboval. Aktuální čísla ještě úplně přesně neznám, protože spousta jednání stále probíhá. Ale myslím si, že o moc nižší ten rozpočet nebude.
Padl nějaký požadavek od partnerů? Je jejich podpora například podmíněna návratem do extraligy?
Samozřejmě, že by každý chtěl, abychom se hned vrátili. My sami bychom si to přáli asi vůbec nejvíc. Ale všichni víme, že je to sport a nikdo z nás v tuhle chvíli nedokáže odhadnout hned několik věcí. Za prvé je to samotná 1. liga. Jakou bude mít úroveň? Jak se k nám postaví soupeř? Čekají nás těžké zápasy? A za druhé je to potom samozřejmě situace v našem vlastním týmu. Individuální výkony, zdraví hráčů. Naším prvořadým cílem je především hrát dobrý hokej. Dlužíme to za ty roky lidem i sami sobě. Zbytek přijde sám. Určitě bychom rádi byli nahoře, abychom se dostali mezi ty první dva, kteří půjdou do široké baráže. Pokud zvládneme tohle, stát se pak už může naprosto cokoliv.
Takže opravdu žádná podmínka?
Já žádnou takovou nikde neslyšel. Na druhou stranu je jasné, že pokud skončíme někde v polovině tabulky, nic nedokážeme a nikam se nedostaneme, tak potom to bude už hodně špatné a setsakra na zamyšlenou. Myslím si, že žádná taková podmínka nikde na stole není, ale my sami si pochopitelně tlak uvědomujeme a přijímáme ten závazek, že se musíme snažit být co nejlepší.
Jak z vašeho pohledu vypadá skladba hráčského kádru? S čím jste šli do této fáze přípravy?
Naše strategie je v tomto směru naprosto jasná a platí vlastně to samé, co jsem říkal o vedení nebo realizačním týmu. Naším zájmem je, aby tu hráči měli smlouvu minimálně na dva roky. Aby měli pocit, že sem patří, že tu mají své zájmy i svoji zodpovědnost. Snažili jsme se tu osu tvořit s výhledem i na další sezony, tedy s výhledem na extraligu. Každopádně jsme už nechtěli několikasettisícové žoldáky, kteří si do Mladé Boleslavi jen přijdou shrábnout peníze.
Takže v tomto směru v současnosti panuje spokojenost?
Ano. Myslím si, že v kabině je dobrá parta, a že se nám to podařilo poskládat. Nutno podotknout, že tým vlastně dával dohromady sám trenér a to je velmi důležité a podle mě i správné. Když Franta Výborný přišel, tak Radim hrál v Americe play-off a měl dost starostí sám se sebou. Ani jsme si moc nevolali, potřeboval se soustředit na svoje zápasy, takže veškerá komunikaci probíhala přes e-maily. My tu měli noc, když Radim posílal zprávy, takže já pak vždycky ráno zapnul počítač, všechno to vytisknul a přinesl Frantovi. Ten se na to podíval, nakreslili jsme si to na tabuli a začali jsme volat. Takhle jsme to dělali v podstatě dva měsíce. Byla to mravenčí práce, ale bylo to fajn a já myslím, že to i stálo za to.
Velmi slušnou perspektivu navíc v Mladé Boleslavi teď mají i mladí hráči, že?
Přesně tak. Už dopředu jsme věděli, že s pěti nebo šesti mladými hráči můžeme počítat. Velmi dobře už hráli v mládežnických kategoriích, drželi se na vrcholcích kanadského bodování a vědělo se, že mají velký potenciál. Tohle jsou ještě výsledky práce Luďka Bukače, který to tam před pár lety poskládal a nějakým způsobem ty ročníky nastavil. Vůbec poprvé nám tak do dospělých vypadla prakticky kompletní lajna, která bude mít – co si budeme namlouvat – právě díky faktu, že jsme v 1. lize, mnohem větší šance. Doufám, že se chytí, v přípravě zatím vypadají velice dobře.
Příprava, to je moje další otázka. Jak na vás osobně působí? A co z toho se projeví v sezoně?
Abych řekl pravdu, tak vůbec nejsem schopný odhadnout, jakou sílu to mužstvo má a hlavně bude mít v porovnání s ostatními. V 1. lize budeme zpátky po čtyřech letech. Za tu dobu se určitě nějakým způsobem změnila a změnili jsme se i my. Co se týče přípravy, tak jsem viděl zápas v Plzni a na Kladně, pak domácí přípravu se Slovinci. To jsou čtyři zápasy dohromady. Opravdu to nedokážu odhadnout. V Plzni jsme dvě minuty před koncem vedli, pak jsme nepochopitelně dostali dva góly. Na Kladně to bylo dlouho 0:0, pak jsme prohráli, aniž bych si myslel, že nás nějak přehrávají. Opravdu těžko říct, ukáže to až samotná liga. Všichni víme, že ta síla tam je, nebo by aspoň měla být. Ale to je asi tak všechno. Nemůžeme spoléhat na to, že tam jsou jména. Jména to nehrají, o tom jsme se v minulosti přesvědčili. Loni jsme měli Balaštíka, Tomase… A stejně jsme spadli.
Roli Radima Vrbaty jste zatím zmiňoval především v souvislosti s dobou, kdy byl ještě v zámoří. Jak se na chodu Bruslařského klubu podílel po návratu domů?
Já bych to řekl úplně jednoduše – od té doby, co se Radim vrátil, jsem absolutně vypustil jakoukoliv starost o kteroukoliv sportovní složku v klubu. Je to hokejista, hraje to odmalička a ví, co je potřeba. O mně se ví, že jsem fotbalista a hokej jsem nikdy nehrál. Takže v tomhle směru se vůbec neangažuji, jen si v podstatě vyslechnu nějaké návrhy a později závěry a výsledky. Je to pro mě svým způsobem velká úleva. Takže já se teď s Cyrilem Sukem, Janem Tůmou a Antonínem Miškovským především starám o to, aby ten klub běžel jako takový a abychom měli finance.
Otázka na závěr – poslední velkou aktualitou v klubu je nové logo. Jaký je váš osobní názor na něj a jak se díváte na reakce, které rozpoutalo?
Nové logo souvisí hlavně s faktem, že po sestupu jsme měli potřebu udělat za vším tak nějak tlustou čáru a odrazit se od něčeho nového. Vedli jsme interní debaty, že bychom měli něco udělat s logem i s názvem. Logo především zmodernizovat, protože tamto bylo zastaralé, hodně se podobalo znaku města a taky bylo v neposlední řadě dost složité. Co se týče názvu, tak tam jsme řešili především ten ošemetný vtípek, který několikrát padl třeba i v televizi. Dělali z nás ne Bruslařský klub, ale Barážový klub a to se ne úplně dobře poslouchá. Bylo na stole pár myšlenek, co s tím udělat. Já osobně jsem byl zastáncem toho změnit logo i název, ale bylo nás na to víc a ten můj názor byl, řekněme, v minoritě. Takže nakonec z toho vzešla jen změna loga. Myslím si, že je jednoduché, dynamické a odráží moderní dobu. Mně osobně se to logo moc líbí, ale samozřejmě jsem slyšel i přesně opačné názory. Beru to jako něco, co ke změně patří. Co by to bylo za změnu, kdyby nerozčeřila vody? Doufám, že fanoušci a všichni ostatní, kteří mají boleslavský hokej rádi, se s ním nakonec ztotožní, a že si na něj zvyknou.
Děkujeme za rozhovor.
