Chceme tu lidi, kteří se pro boleslavský hokej rozkrájí, říká Jan Plachý
Pane Plachý, bude to týden, co BK Mladá Boleslav sestoupil z extraligy. Jaká opatření už management přijal? Co se změnilo?
K 30. dubnu skončila trenérská dvojice Novák – Hiadlovský a skončil i sportovní manažer Milan Hnilička. Hráčům byly za špatné celosezónní výsledky, které vyvrcholily pádem do první ligy, uděleny finanční pokuty. A pokud bychom měli být naprosto přesní, pak je třeba říct i to, že u týmu skončili také kustodi a maséři. Dalším negativem bude i fakt, že se celá situace bohužel dotkne i lidí v kancelářích, protože na první ligu není třeba mít tolik placených funkcionářů.
Odchod obou trenérů a sportovního manažera byl nutný kvůli nesplnění sportovních cílů, že?
Myslím, že tohle je bez jakýchkoliv diskusí. A domnívám se, že i z druhé strany je tam jistá soudnost. Za dané situace nemohl nikdo čekat nic jiného.
Nemá cenu cokoliv si nalhávat, je jasné, že BK Mladá Boleslav nejspíš čekají i finanční problémy. Jak situaci vidíte v tuto chvíli?
Pád do první ligy s sebou pochopitelně nepřináší jen personální problémy, ale půjde i o peníze. Spoustu sponzorských smluv jsme měli nastaveny tak, že v případě sestupu do první ligy zanikají. Takže nás momentálně čeká strašná spousta jednání s partnery, kdy se budeme snažit stávající smlouvy udržet, popřípadě je nějakým způsobem obnovit nebo předělat.
Už v minulých letech se často objevovaly dohady, jestli by Mladá Boleslav po případném sestupu první ligu vůbec hrála. Tato otázka je tedy bezpředmětná?
To tedy je. První ligu hrát budeme. A to s těmi nejvyššími cíli. BK Mladá Boleslav nestojí na nějakých hlíněných nohách. Máme svoje pevné základy, o které se opřeme. Ale nebude to jednoduché, to nepopírám.
Jaké zkušenosti si vy osobně jako prezident klubu z extraligy odnesete?
Já bych začal především klady. Tím největším je fakt, že to tady vůbec mohlo být. Že se toho vůbec někdy Boleslav dočkala. Myslím si, že postupem času bolest z toho pádu přebolí, a že nám všem zůstane v hlavách hlavně to, že jsme čtyři roky hráli nejvyšší hokejovou soutěž České republiky. Extraliga představuje něco, co novodobá historie boleslavského hokeje jinak nezažila. Zbytek je bohužel veskrze negativní, protože po té postupové euforii jsme se vlastně nikdy nedokázali úplně začlenit mezi ty zbývající extraligové kluby. Vždycky jsme byli za takového toho otloukánka. Vždycky, když se začal lámat chleba, to odnesla Mladá Boleslav. Ač jednou za to mohla třeba i chyba na manažerském poli. Loni jsme jeli poměrně v klidu a v pohodě, ale sebrali nám body. De facto za nic. A můžu se tady zmínit i o všech těch play-out. Kdykoliv jsme začali dotahovat, nebo když to začalo vypadat, že by se situace mohla změnit, bylo jasné, že ostatní výsledky budou takové, jaké nakonec byly. Boleslav prostě bohužel byla vždycky outsiderem a to mě mrzí.
Co ponaučení? Nesete si s sebou i to?
Určitě. Zjistili jsme, že to, že si přivedete nějaké dříve hokejově zvučné jméno, ještě není zárukou, že daný člověk bude dobrý funkcionář, a že bude rozumět hokeji. Z toho bych se určitě ponaučit chtěl. Rád bych tu teď sestavil tým lidí, kteří budou do boleslavského hokeje zapálení, a kteří tomu budou skutečně hodně věnovat. Lidí, kteří nebudou hledět na čas, budou sledovat první ligu, extraligu, zahraniční ligy, prostě všechno. Lidí, kteří budou kroužit kolem mládeže, juniorů. Myslím, že v tomhle směru jsme přibližně poslední dva roky strašlivě zaostávali a v podstatě to vygradovalo v to, co se stalo.
Pojďme se zlehka podívat i na hráčský kádr. Na které hokejisty už teď víte, že nemáte do budoucna žádná práva?
Určitě nemáme práva na Jardu Balaštíka, Andreje Podkonického, Martina Rýgla a brankáře Hübla. Jinak ale na většinu stávajícího kádru hráčská práva máme. S některými chceme jednat o dalším pokračování. Pak tu ale pochopitelně bude skupina hráčů, kteří za nás buď nebudou chtít hrát, už teď jsou domluvení jinde nebo je prostě nebudeme chtít my.
Jaké jsou vaše představy ohledně kádru i realizačního týmu z hlediska času? Nemáte obavy, že se projeví fakt, že Boleslav opět končila tak strašně pozdě?
Jednoduché to nebude, ale zase se na druhou stranu podívejte na Kladno. Dva nebo tři měsíce nevěděli, jestli budou nebo nebudou extraligu hrát. Kádr dali dohromady až v červnu a nakonec hráli předkolo play-off. Navíc my nebudeme hrát extraligu, ale první ligu. A pak je tu další věc: Zaplatit za hráče, který prohrál baráž, tabulkovou hodnotu, která se pohybuje kolem milionu a něco, nebude pro ostatní kluby nijak velké terno. Osobně si nemyslím, že by byl o naše hráče na trhu nějaký obrovský zájem. Dokonce si troufnu říct, že bychom v tuhle chvíli dali dohromady mužstvo, které by hrálo špičku první ligy. Ale my to nechceme dělat nějakým unáhleným způsobem. Chceme dělat koncepční práci. Máme tu spoustu mladých boleslavských hráčů, kteří nám dorostli. Těm bychom chtěli dát šanci. Nejspíš budeme chtít i někoho přivést, ale pokud tak učiníme, tak na přestup, aby to byl náš hráč. A aby byl charakterově v pořádku, aby to byl srdcař, který je ochoten se pro klub rozkrájet. Co se týče trenérů, tak o nich už intenzivně jednáme.
Kdybyste měl všechno, o čem jsme až doposud mluvili, nějak setřídit: Co je v tuhle chvíli tou největší prioritou?
Peníze. Musíme dát dohromady rozpočet a teprve potom vlastně můžeme kalkulovat s tím, co si budeme nebo nebudeme moct dovolit. Už den po sestupu se rozezvučely telefony, rozjeli jsme schůzky a jednání. Makáme. Nikdo nespí.
Velkým tématem mezi fanoušky byl hlavně v době play-off Tomáš Divíšek. Jak se díváte vy osobně na jeho případ?
Tady bych měl asi na úvod říct, že já jsem ještě před začátkem sezony řekl sám sobě i svému okolí, že ať se bude dít cokoliv, tak do toho nebudu zasahovat. Nejsem placený funkcionář, těch bylo v klubu dost, takže jsem si říkal, že mého slova prostě není třeba. Že je to zkrátka kompetence lidí, kteří sedí v kancelářích, a ti by si měli být zodpovědní za to, jak to mužstvo sestaví. Dostali na to rozpočet a bylo to na nich. Vy se mě ptáte přímo na Tomáše Divíška… K tomu můžu říct jenom to, že já byl ve své hlavě diametrálně odlišného názoru než sportovní manažer. Já bych Tomáše podepsal. Byla možnost podepsat ho ještě v momentě, kdy se vracel ze Švýcarska, kdy byl už perfektně zotavený po operaci. Za sebe můžu říct, že bych neváhal ani vteřinu a podepsal ho. Být to na mně, výměna Divíšek – Podkonický by nikdy neproběhla.
Našel byste i nějaký další případ, který se vám nelíbil?
Celkově je třeba říct, že mužstvo bylo poskládáno hodně ofenzivně. Největší slabina byla v obraně. Všichni viděli ty kanadské beky. Baldwin, Hay. Prostě to nebylo ono. Defenziva nám zkrátka hořela. Byli jsme nedůslední, dostávali jsme góly po vyjetí zpoza branky, prohrávali jsme osobní souboje, nečistili jsme to před vlastním gólmanem. Byli jsme měkcí. Myslím, že jsme prostě měli začít spíš od obrany a ne od útoku.
Často se mluvilo i o brankařích. Jaroslav Hübl byl srovnáván s Markem Schwarzem, říkalo se, že není tak dobrý jako on. Souhlasíte s tím názorem?
(odmlčí se) Nemyslím si, že by byl problém v brankářích. Marek Schwarz je odchovanec a faktem je, že v barážích předváděl neuvěřitelné kousky. Ale osobně bych v Jardovi Hüblovi chybu neviděl. Naopak si myslím, že nás zvlášť v závěru držel hodně nad vodou. Myslím, že nebýt jeho, mohla ta baráž taky klidně skončit 4:1 pro Chomutov. Největší problém zkrátka byl v tom, že to mužstvo nikdy nedokázalo překročit ten svůj pomyslný stín. Když už se hráči někam dopachtili, doplácali a potřebovali to nějakým způsobem potvrdit, zlomit, tak prostě selhali. Kdykoliv před nimi byla nějaká výzva, tak to nikdy nezvládli.
Co na to všechno říká Radim Vrbata?
Radim ani já určitě nebudeme chtít vidět v nejbližší době účet za telefon. Ty hovory jsou skutečně na denním pořádku a častokrát několikahodinové. Každý den také létá přes oceán velká spousta mailů, kde jsou seznamy hráčů, potenciálních trenérů. Musím říct, že Radima obdivuji, protože do toho všeho ještě hraje s Phoenixem play-off a sází jeden gól za druhým. Je vidět, že je to Boleslavák se srdcem na správném místě, a že o to má obrovský zájem. Radim k tomu měl po sportovní stránce výhrady po celou sezonu, vím, že byl hodně v kontaktu s Milanem Hniličkou, ale… Každopádně můžu říct, že Radima hodně trápí, že to takhle dopadlo.
Jaké cíle teď Bruslařský klub má? Chcete se do extraligy vrátit co možná nejdřív, nebo spíš plánujete zvolnit, všechno srovnat a zkusit to třeba za dva tři roky?
Podle mě to musí jít všechno ruku v ruce. Je zájem mužstvo stabilizovat, srovnat to, ale na druhou stranu nechceme čekat dva tři roky. Myslím, že pokud má klub zájem vrátit se, tak je to nejjednodušší hned v té následující sezoně. Dokud tu dýchá ještě nějaký ten extraligový duch, je tu spousta hráčů, kteří tu extraligu znají, a na které máme práva. Budeme s nimi jednat, budeme je chtít vhodně doplnit a do extraligy se budeme chtít rozhodně co možná nejdříve vrátit.
Děkujeme za rozhovor.
