Cyril Suk: Je třeba přistoupit k tomu s pokorou a vítězství si skutečně vybojovat

Pane Suku, zatím poslední barážový zápas je pro Bruslařský klub určitě velkým zklamáním, že?

Samozřejmě, že když vedete 3:1 na zápasy, tak chcete udělat ten poslední krok a uhrát to. Jenže na druhou stranu se ve sportu vždycky říká, že ten poslední krok je ze všech nejtěžší. A to se ve středu bohužel potvrdilo i nám. Nezačali jsme špatně, ale nepodařilo se nám přidat další branky. Proto to pro nás dopadlo, řekl bych, negativně.

Řečeno tenisovou terminologií má Boleslav na své straně ještě pořád jeden mečbol. Je tedy podle vás výhoda pořád na její straně?

Nerad bych to specifikoval jako vyloženě nějakou výhodu na straně Boleslavi. Je to sport a série je pořád otevřená. Ústí má dobrý tým a jak je vidět, máme co dočinění s hodně těžkým soupeřem. Bylo to vidět i na těch zápasech, které jsme hráli u nich. Je to, dá se říct, až na krev. K pátečnímu zápasu je potřeba přistoupit s pokorou a mít na paměti, že si to musíme skutečně vybojovat.

Zatím to působí dojmem, že ani jednomu týmu moc nesvědčí domácí prostředí. Vnímáte to také tak?

Ono se říká, že domácí publikum žene ten tým dopředu, ale na druhou stranu to asi i trochu svazuje. Svým fanouškům chcete ukázat to nejlepší, co ve vás je, chcete vyhrát. A někdy to možná proto nejde…

Tohle je už vaše třetí baráž v Mladé Boleslavi, že? Vnímáte všechny stejně?

Asi se dá říct, že je to vlastně už moje čtvrtá baráž. S Bruslařským klubem jsem se blíže seznámil v době, kdy se probojoval do extraligy, takže jsem s ním prožíval už tu postupovou. Jestli je vnímám všechny stejně, nedovedu přesně říct. Tehdy jsem si nedokázal představit, co všechno to bude stát a jak složité to bude. Ty nervy, které každý rok máme, jsou doslova šílené. Letošní sezona navíc přinesla díky všem těm kauzám ještě mnohem více stresu.

Máte nějaký osobní recept na to, jak to zvládat? Zvlášť tyhle vypjaté zápasy?

Někdy to u mě jde až opravdu na křeč. Když se prohrávalo nějakou minutu před koncem zápasu o gól, jako tomu bylo při tom prvním zápase v Ústí, a já měl pocit, že mi srdce vyskočí z hrudi, tak jsem se přistihl, že jsem na sobě použil jedno z dechových cvičení, které jsem praktikoval, když jsem hrával tenis. Říkal jsem si, že se přece nenechám zabít. Je to pro mě mnohem horší, než kdybych to mohl sám nějak ovlivnit. Ale to určitě nemusím lidem říkat. Bezmoc je strašná věc.

Děkujeme za rozhovor.