Desetina vteřiny může ovlivnit celý snímek. U hokeje to platí dvojnásob, říká fotograf Jan Pavlíček

Jak a kdy jste se dostal k focení? A proč právě to? Jako obyčejné hobby to rozhodně není levná záležitost…

K fotografování jsem se dostal asi před pěti lety, kdy jsem objížděl různé sportovní akce a vždy jsem si chtěl odnést nějakou vzpomínku. Vzal jsem tedy do ruky fotoaparát a začal jsem se postupně učit. Fotografování je sice hezký koníček, ale musí se do něj investovat velké peníze. Pro studenta to opravdu není jednoduché, ale jestliže to člověk myslí s focením vážně a chce něco dokázat, není jiná možnost.

Co vás přivedlo k focení hokeje?

Jako velký fanoušek hokeje jsem nemohl nezkusit focení tohoto oblíbeného sportu. Nejdříve jsem fotil mezi diváky z tribuny, což je dost obtížné, poté mi byla udělena akreditace, abych mohl na střídačku, a nakonec jsem tedy začal pracovat pro BK Mladá Boleslav.

Fotíte ještě i jiné sporty?

Sport je moje druhá láska, takže se věnuji mnoha disciplínám. Ať už je to hokej, fotbal, motorismus či krasobruslení.

Jaký je mezi nimi rozdíl, co se týče právě focení? Dá se říct, že je nějaký snazší…?

Každý sport je úplně jiný, a přesto v něčem stejný. Vždy je klíčová rychlost a pohotovost. Desetina vteřiny totiž může rozhodnout celý snímek. Při hokejových zápasech to platí dvojnásob. Zachytit tvrdou střelu od modré, aniž by se puk ztrácel ve spleti hráčů a hokejek, není vůbec jednoduché. Chce to opravdu velkou trpělivost. O něco jednodušší je fotbal či motorismus, naopak mezi ty nejtěžší patří basketbal, házená nebo volejbal.

Focení na zimním stadionu je asi trochu specifičtější, že? Krom toho, jak už jste naznačil, je hokej dost rychlý…

Přesně tak, hokej je jeden z nejrychlejších sportů, navíc na většině zimních stadionů jsou špatné světelné podmínky a to je pro fotografa vždy velmi obtížné. Také je třeba dbát i na bezpečnost, protože na střídačce u mantinelu je celkem rušno. Nejednou jsem dostal zásah hokejkou, ale puku se zatím úspěšně vyhýbám.

Jak se na vás dívají sami hokejisté?

V klubu už nějaký ten čas působím, takže s hokejisty pár slov prohodím. Někteří zapózují velmi rádi, někteří méně.

A co kolegové fotografové?

Do Mladé Boleslavi jezdí poměrně málo fotografů, a tak se všichni celkem dobře znají. Vždy je dobré, když získáte od zkušenějších kolegů nějaké rady, které vám mohou pomoci.

Na které své fotografie jste nejvíce pyšný?

Mé fotografické vybavení ještě není úplně špičkové, a tak stále nejsem stoprocentně spokojený. Vždy mě ale potěší, když zachytím nějaké emoce, ať už je to radost z gólu nebo rozzuřený trenér na střídačce. Pyšnější jsem na fotografie z motosportu, protože v této oblasti jsem zaznamenal poměrně slušné úspěchy. Podařilo se mi proniknout téměř do všech významných médií u nás a nějaké fotografie dokonce otiskly i zahraniční noviny či časopisy.

Prozradil jste na sebe, že studujete… Jak vidíte svou budoucnost? Obsahuje i focení?

Určitě bych se chtěl věnovat focení i nadále, nyní je však priorita číslo jedna škola. Po maturitě bych chtěl získat místo sportovního fotografa. Bohužel je ale v tomto oboru velká konkurence, takže to nebude jednoduché. Kdyby se to podařilo, byl bych opravdu šťastný.

Děkujeme za rozhovor!